fbpx
Loading...

Stanovisko k semináři KŽP AV ČR o agrolesnictví

Home / Akce / Stanovisko k semináři KŽP AV ČR o agrolesnictví

Zemědělská krajina je součástí našeho kulturního dědictví a jako taková pomáhá utvářet a udržovat národní identitu. Nakládání s krajinou – její ekonomické využívání, ochrana jejích přírodních složek a krajiny jako celku musí probíhat na principu trvale udržitelného hospodaření. Porušení této zásady vede k porušení rovnováhy mezi přírodní, uživatelskou (ekonomickou) a kulturní (sociální) dimenzí krajiny, ke zhoršení jejího stavu a v konečném důsledku i k její degradaci. Mnohým osud krajiny není lhostejný. Řada obcí i samotných hospodářů se nedala svést ke zneužívání krajiny. Naopak dělají vše pro to, aby krajině vrátili její obsah a tvar a aby zachovali a využili její produkční potenciál v souladu s její přírodní podstatou. Jejich zkušenosti v tomto směru mají cenu zlata.

V dnešním českém zemědělství ovšem převládá průmyslová agrotechnika s monokulturními rozsáhlými lány a nadměrným množstvím pesticidů a hnojiv. Takový přístup s sebou nese negativní dopady na půdu (např. v podobě eroze), na kvalitu podzemních vod, biodiverzitu (drastický úbytek polní zvěře, například koroptví, a dále motýlů, hmyzu a vzácných druhů rostlin), zdraví obyvatel, ale i estetiku. Na základě vědeckých poznatků již poměrně dlouho víme, kde a kvůli čemu agrární krajina strádá. Stejně tak dlouho bezvýsledně doporučujeme změnu v přístupu k jejímu obhospodařování. Teprve negativní dopady globální změny klimatu, jako je sucho sužující české zemědělství, přiměly všímat si v poslední době i špatného stavu zemědělské krajiny.

Významné přínosy agrolesnických systémů (ALS) spatřujeme především v omezení působení eroze, zlepšení mikroklimatu, sekvestraci uhlíku, zlepšení biodiverzity a estetiky krajiny. Dále pro nás ALS přestavují vhodný nástroj k jejímu zatraktivnění, např. pro agroturistiku.

Na druhou stranu vnímáme i nebezpečí či nedokonalost plošného použití ALS, aby plnily své funkce v plné své šíři. Rizika spatřujeme v roztříštěnosti vlastnictví půdy, dlouholetých nájmech půdy a v nedostatku kvalitního sadebního materiálu vysokokmenných listnatých dřevin pro produkce cenného dříví.

Nicméně u vlastníků půdy, a tím i u zemědělců lze tyto aspekty odbourat vhodnou společenskou osvětou. Nedostatek vhodného sadebního materiálu je výzvou pro lesní školkaře, kteří by mohli najít v ALS nový segment trhu a v relativně krátké době vypěstovat požadovaný sadební materiál.

ALS považujeme z důvodu širokého využití za vhodnou změnu v obhospodařování agrární krajiny s minimálními ztrátami na zemědělské produkci. Současný převažující zemědělský průmysl stojí především na průmyslovém charakteru zemědělské výroby, proto se domníváme, že jsou ALS řešením, jak skloubit ekologické, ekonomické a kulturní aspekty hospodaření, a to bez ohledu na velikost zemědělského subjektu.

Agrolesnické systémy jsou způsoby hospodaření, které kombinují pěstování dřevin s jednou nebo více formami zemědělské produkce (pěstování zemědělské plodiny a/nebo chov zvířat). V současnosti rozlišujeme dva hlavní typy agrolesnických systémů, kterými jsou pěstování dřevin v půdním bloku v kultuře pole (liniové řady) a pěstování na pastvině v libovolném uspořádání. Agrolesnictví je nutné zavést jako novou kulturu do systému veřejného registru půdy LPIS. Jen tak může být relevantním a kontrolovatelným systém implementovaným na stejné úrovni jako ekologické zemědělství. Současně bude jako agroenvironmentální-klimatické opatření s legislativním rámcem umožňovat využití finančních příspěvků.

Dosud chyběla nejen politická vůle, ale hlavně zájem hospodářů samých na prosazení takových způsobů nakládání s krajinou, které by přispěly k jejímu zlepšení. Minulá vláda se zpožděním přijala Program adaptace na změnu klimatu v podmínkách ČR a z něj vyplývající Akční plán adaptačních opatření na změnu klimatu. Je nyní na jednotlivých resortech, jak budou tento plán realizovat a zda překonají resortismus v přístupu ke krajině, která je jejich společným zájmem. ALS představují pro podmínky českého zemědělství ideální nástroj pro naplnění Státní zemědělské politiky, v rámci níž se Česká republika zavázala, že na opatření proti změně klimatu poskytne až 40 % finančních prostředků z rozpočtu Ministerstva zemědělství. Na akademické půdě proběhla dnes pod záštitou MŽP a MZe beseda k tématu agrolesnictví, což jasně deklaruje, že existuje výrazná snaha o adaptaci české krajiny na změnu klimatu i snaha dostát závazku k Evropské úmluvě o krajině. Stav krajiny je nutné řešit všemi možnými postupy, systematicky a komplexně. Jediné řešení neexistuje.

Pokud se podaří zavést ALS do českého zemědělství, bude naše zemědělská krajina pestřejší, estetičtější, ale hlavně trvale udržitelná. Očekáváme, že v brzké době se agrolesnictví stane jedním ze zásadních nástrojů adaptace krajiny na klimatickou změnu a cestou ke zlepšení jejího stavu i po stránce ochrany půdy, biodiverzity i rozložení produkčních a ekonomických rizik.

MUDr. Radim J. Šrám, DrSc., předseda Komise pro životní prostředí AV ČR (radim.sram@iem.cas.cz)

V Praze dne 18. dubna 2019