Ve čtvrtek 10. května 2018 jsme se zúčastnili semináře Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, který pořádal Český spolek pro agrolesnictví s Výzkumným ústavem Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i. ve spolupráci s poslanci Ing. Marianem Jurečkou, členem Zemědělského výboru a Mgr. Radkem Holomčíkem, místopředsedou Zemědělského výboru. Seminář byl na téma Agrolesnictví jako nástroj adaptace na klimatickou změnu a celý program naleznete zde. Setkání hodnotíme jako velmi přínosné, protože se vyjádřili zástupci různých stran k tomuto sice ne zcela novému tématu, které se ale do debaty dostává až v poslední době s nutností adaptace na klimatické změny. Na závěr setkání připravili organizátoři text Deklarace určený vládě ČR.
Náš příspěvek je uveden níže a děkujeme za možnost účastnit se debaty.
Agrolesnické systémy z pohledu Platformy pro krajinu
Jsme-li na půdě Poslanecké sněmovny, dovolím si na začátek svého příspěvku parafrázovat slova z nástupnického projevu prezidenta Václava Havla, která by dnes mohla znít asi takto: „Vážení spoluobčané, naše krajina nevzkvétá.“ Je zřejmé, že především odborná veřejnost si toto uvědomuje už dlouho, ale dosud nám chyběla politická vůle a hlavně zájem hospodářů samých prosadit způsoby, jak naši krajinu uzdravit. Nedostává se nám důkladného rozboru příčin tohoto stavu a především implementace do právní úpravy a reálného života v krajině a společnosti tak, jak požaduje Evropská úmluva o krajině, ke které se naše země zavázala před více než 10 lety. Ministerstvu životního prostředí jsme proto navrhli za tímto účelem využít transdisciplinární tým institucí, které se do komplexního výzkumného programu zapojí v podobě Platformy pro krajinu.
Platforma pro krajinu je volné sdružení pracovníků výzkumných a odborných institucí, kterým není stav a vývoj české krajiny lhostejný. Ve spolupráci s Výborem pro krajinu, vodu a biodiverzitu pod Radou vlády pro udržitelný rozvoj a spolu s Komisí pro životní prostředí Akademie věd ČR usilujeme o koordinaci dosud rozptýlených iniciativ zaměřených na zlepšení situace české krajiny. Je opravdu nápadné, že česká politická exekutiva nevěnovala dosud pozornost české krajině jako celku, což má závažné ekonomické a společenské důsledky. Jako příklad mohou sloužit rozsáhlé kůrovcové kalamity v Jeseníkách a v Moravskoslezských Beskydech. K této problematice jsme nedávno adresovali vládě a vedení lesnického sektoru výzvu požadující zásadní změnu hospodaření a přijetí účinných a rychlých řešení současné kritické situace v našich lesích.
Agrolesnické systémy považujeme za vhodnou alternativu současnému převažujícímu průmyslovému charakteru zemědělské výroby. Jak zde již bylo předesláno, průmyslová agrotechnika s monokulturními a uniformními plodinami a nadměrným množstvím chemie má negativní dopad především na půdu např. v podobě eroze. Alternativní plodiny a postupy zemědělské produkce v podmínkách českého zemědělství mohou představovat např. greening nebo právě agrolesnické systémy. Ty totiž mají nižší potřebu na aplikaci minerálních hnojiv a zároveň dokáží lépe využít zásob živin v půdě z opadu listí. Vhodně pěstované pásy dřevin mohou výrazně omezit působení eroze, zmírnit mikroklima, což má blahodárný vliv nejen na půdu, ale i na welfare (ochranu pohody) hospodářských zvířat, které pod stromy nachází stín v parných dnech. Nesmíme zapomínat také na obnovu vysokokmenných ovocných sadů, které představují perspektivní způsob obživy.
Krajinu formuje nejen její hospodář, ale i současné změny klimatu. Minulá vláda se zpožděním přijala Program adaptace na změnu klimatu v podmínkách ČR a z něj vyplývající Akční plán adaptačních opatření na změnu klimatu. Je nyní na jednotlivých rezortech, jak se bude tento plán realizovat a zda překonají resortismus k přístupu ke krajině, která je společným jmenovatelem jejich zájmu. Naše pracovní skupina navrhla při jednáních na MŽP zavést dotační titul na podporu agroforestry (zemědělsko lesnických) systémů v rámci programu rozvoje venkova a zemědělské platby v nivách, kde pětiletý průtok zalévá ornou půdu odebrat, resp. podmínit jejich zatravněním, zalesněním, či založením agroforestry systémů.
Nakonec i na evropské úrovni byly nové režimy agrolesnictví také součástí pozměňovacích návrhů přijatých Evropským parlamentem v minulém roce k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o závazném každoročním snižování emisí skleníkových plynů členskými státy v období 2021–2030 mj. za účelem splnění závazků podle Pařížské dohody.
Krajina je součástí národního kulturního dědictví a našich životů a jako taková pomáhá utvářet a udržovat národní identitu. Přináší i potěšení z estetiky a duchovní rozměr. Vzpomeňme obrazy umělců odrážející venkovskou krajinu našich předků. Kdo se dnes rozplývá nad plechovými kavaleriemi skladovacích hal? Nakládání s krajinou – její ekonomické využívání, ochrana jejích přírodních složek a krajiny jako celku, udržování její kvality musí být součástí politické správy země. Porušení této zásady vede k porušení rovnováhy mezi přírodní, uživatelskou (ekonomickou) a kulturní (sociální) dimenzí krajiny, ke zhoršení jejího stavu a v konečném důsledku i k její degradaci. Naštěstí tu máme příklady uživatelů krajiny, obcí a samostatných hospodářů, kterým není osud jejich krajiny lhostejný, kteří se nedali svést ke zneužívání krajiny a naopak dělají vše pro to, aby krajině ve svém působišti zachovali nebo vrátili její hodnotový obsah a tvar, a přitom v souladu s její přírodní podstatou zachovali a využili její produkční potenciál. Jejich zkušenosti v tomto směru mají cenu zlata. Jsou dnes i mezi námi.
I v oblasti výzkumu krajiny máme k dispozici poměrně značné množství informací. Krajinu máme poměrně dobře zdokumentovanou. Dovolte, abych představil dva výstupy naší publikační činnosti, kde jsme se dotkli základních směrů výzkumu krajiny (Fanta & Petřík 2014, Petřík et al. 2017). Na výzkumných pracovištích se ví, co by bylo potřeba v krajině dělat. A ví se také, jak to udělat. Tyto informace jsou nezbytným podkladem pro krajinné plánování a samozřejmým nástrojem pro řízení vývoje a využívání krajiny v podobě např. pozemkových úprav, které toto budou respektovat. Za tímto účelem také připravujeme seminář, který se bude konat 12. června v sídle Akademie věd na Národní třídě, na němž se zaměříme na roli občanské společnosti v procesu ochrany, správy a plánování tzv. ekologické infrastruktury krajiny (myslíme tím drobné vodní toky, mokřady a rozptýlenou zeleň). Platforma pro krajinu hodlá iniciovat vznik podkladů pro tvorbu základního dokumentu Politika krajiny ČR představujícího vyjádření všeobecných zásad, strategií, které umožní přijetí specifických opatření, zaměřených na ochranu, správu a plánování ekologické infrastruktury krajiny. Každý, komu leží na srdci osud naší krajiny, je zván k jednacímu stolu.
RNDr. Petr Petřík, Ph.D. a prof. em. Ing. Josef Fanta, CSc., Botanický ústav AV ČR, v. v. i.
Citovaná literatura: Petřík P., J. Macková & J. Fanta (eds.), 2017. Krajina a lidé. Academia, Praha. Fanta J. & P. Petřík (eds.), 2014. Povodně a sucho: krajina jako základ řešení. BÚ AV ČR, Průhonice.