Ve středu 18. září 2019 se zástupci Platformy pro krajinu zúčastnili kulatého stolu při zasedání senátní komise s názvem „Problematika udržení vody v krajině“.
Účastníky přivítal předseda Stálé komise Senátu Voda-Sucho Ing. Jiří Burian a shrnul funkce orgánu. Ty spočívají v zaměření na zadržení vody v krajině, zabýváním se výstavbou vodních nádrží, propojováním vodárenských soustav a osvětou. Závěry z jednání jsou zde.
Celého zasedání se aktivně zúčastnili i další dva senátoři Petr Orel a Ing. Jitka Seitlová. Ti upozornili na povinnost naplňování Státní koncepce ochrany před následky sucha a Národní akční plán adaptace na změnu klimatu.
Prof. Ing. Petr Sklenička, CSc. shrnul projekt Chytrá krajina – Amálie, který vychází z principu technologické zahrady a předpokladu, kdy do krajiny je nutné zavádět technické inženýrské projekty zaměřené na akumulaci vody a umělé závlahy. Tempo adaptačních opatření (AO) je pomalejší než klimatická změna (KZ), která se budou zrychlovat a jsou nedoceněné synergie negativních faktorů. Centrum pro vodu, půdu a krajinu na ČZU má podle něho vytvořit nové metodiky projektování AO v krajině a navrhnout i za kolik.
Stavějí na několika principech:
1. princip – zachytit vodu co nejblíže, kam spadne – tzn. podle prof. Skleničky co nejvíc nádrží,
2. oproti minulému období je důraz na akumulaci a závlahy a množství protierozních, retenčních a akumulačních prvků,
3. vybudování systému krajinných prvků – v provedení prof. Skleničky jsou tím míněny spíše technické prvky,
4. vytvořit v krajině objemy (nádrže) a potřeba dimenzovat na 2050+,
5. balancovat s funkčním řešením a energetickými náklady,
6. vytvořit automatizovaný a částečně robotizovaný řízený systém, což znamená to nákladné zatrubnění,
7. využívat agro-envi opatření a podpory na zajištění vody, přírodní charakter prvků a s nimi spojenou obnova historických rybníků.
Zaměřují se nejen na agrární, ale také na posttěžební krajina a urbánní krajinu a získali podporu TAČR, MŽP a SPÚ. Je také domluvený energetický ostrov ve spolupráci s ČEZ jako demonstrační objekt. Zavádějí také různé plodiny a typy závlah, protierozní agrotechniku, 5G, automatizované řízení atd.
Zástupce MŽP Ing. Tereza Davidová, Ph.D. upozornila, že monitoring vlivu opatření na kvalitu vody a půdy běží na 12 lokalitách v ČR již od r. 2017.
Velice zajímavou prezentaci měl Ing. Jiří Malík ze sdružení Živá voda, kdy upozornil na atmosférické planetární jevy, které predikují nedostatek srážek v budoucnu a tím pádem je ohrožené plánování zaměřené na budování velkých přehradních nádrží. Průměrná vodnost toků poklesne o 25–50 % toku. Přehrady podle něj dočasně řeší hydrologické sucho, ale nevyřeší pedologické sucho. V krajině jsme se dopustili systematického odvodnění a je nutná náprava, což ukázal na modelech Zdoňov a Křinice. Potvrdil, že LPIS nefunguje – nebere v potaz utuženost půdy a neuvádí všechny erozní události a meliorace. Nakonec vyzval senátní komisi Voda sucho, aby oslovila senát, sněmovnu a vládu k urychlenému řešení adaptace a systémovému řešení krajiny ze strany státu formou Krajinného plánu.
Ing. Klára Salzmann, Ph.D. z Fakulty architektury ČVUT vyzvala k urychlenému řešení adaptace a zhotovení krajinného plánu a podpoření legislativy vedoucí ke zlepšení stavu krajiny a odchod od průmyslového zemědělství. Je potřeba koordinace – uchopit, koordinovat roztříštěnost a překonat resortismus. To podpořila i senátorka Seitlová a podpořila model, protože to není drahé a je zapojena i veřejnost. Problém ovšem vidí v tom, že my nevíme, co bude další roky. Můžeme přesto podle paní senátorky něco udělat. Paní senátorka kritizovala unáhlené povolování rybníků, které může ohrozit zbývající mokřady a prameniště.
Mgr. Ing. Jaroslav Šebek z ASZ připomněl, že jakákoliv opatření musejí být udržitelná a musí být jasné, kdo je zaplatí a kdo se o ně bude starat. Podpořil selský rozum a rodinnou tradici a nemyslí si, že velkoplošné zemědělství je dobré. Je pro obnovu vlastnických vztahů a dokončení KPÚ, což jde velmi pomalu.
Ing. Vladimír Pícha ze ZSČR připomněl, že se víceméně zlikvidovala živočišná výroba a máme také málo organické hmoty. Podle něj těžká technika nezpůsobuje utužení půdy, ale zbytečné přejezdy a propaguje moderní technologie (minimalizace zpracování, hloubkové kypření, pásové zpracování, konturové hosp. technoologie CTF, kolejové řádky, krajinné prvky), což mu vyvrátilo několik přítomných.
Ing. Tomáš Hofmeister z LČR upozornil na to, že LČR spravují 38 000 km vodních toků a představil projekt „Vracíme vodu lesu“, v němž představil především technické stavby a meliorační prvky zaváděné v lesích.
Ing. František Kučera SVOL si postěžoval na to, že vlastníci nemají finance na zalesňování. Podle něj se zúřadování proplacení dotace kvůli novele lesního zákona zpozdí, a proto poprosil senát o podporu novely.
Diskutovala se dále témata jako protierozní vyhláška, jejíž vydání podpořila Komise pro životní prostředí AV ČR. RNDr. Petr Petřík, Ph.D. představil stanovisko vydané 29.6.2017, v němž členové KŽP navrhli problematiku ztráty půdy propojit v souvislosti s nedávno přijatou novelou zákona o odpadech č. 229/2014 Sb., kterou vznikla obcím povinnost zajistit místa pro odkládání mj. biologicky rozložitelných odpadů. Pro menší obce, kde není potřebná infrastruktura, se jako řešení jeví vybudování tzv. malého zařízení, kompostárny s kapacitou do 150 tun za rok. Výhodné pro obec může být, pokud se o takové zařízení stará místní zemědělec. Vzniklý produkt – kompost – zase vrátí do půdy organickou hmotu a živiny, neutralizuje kyselé půdy a zvýší zásoby humusu v půdě. Celkově hnojení kompostem přispívá k snížení půdní eroze a k celkovému snížení chemizace na zemědělských plochách a zvýšení kvality zemědělských produktů. V konečném důsledku se tak sníží i eutrofizace vod a kontaminace podzemních vod anorganickými dusíkatými hnojivy. Případné ekonomické dopady na podnikatelské subjekty při zavádění prostředků protierozní ochrany budou kompenzovány zachováním dlouhodobé úrodnosti půd, snížením spotřeby hnojiv a intenzivnějším zadržováním vody v krajině.
V reakci také na proběhlé příspěvky připomněl, že je potřebné větší využití přírodních procesů renaturace, sukcese, přirozené obnovy a pionýrských dřevin.