Motto:
Moderní vládnutí musí respektovat stupeň vědeckého poznání. Konkrétní rozhodnutí musí být činěna s ohledem na všechny zainteresované subjekty a dbát jak na přírodovědné, tak i společenskovědní aspekty řešeného problému. Tento způsob rozhodování vyžaduje neustálý kontakt badatelské obce s orgány s rozhodovací pravomocí.
Biologické centrum Akademie věd s dalšími třemi akademickými pracovišti (Botanický ústav, Sociologický ústav a Mikrobiologický ústav) zorganizovala 19. května 2017 diskusní seminář na téma využití výsledků badatelské komunity k podpoře politických rozhodnutí. Setkání proběhlo na půdě Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích pod záštitou Strategie AV 21 (www.av21.avcr.cz) a Soil & Water Research Infrastructure (www.soilwater.eu). Bylo zaměřeno na strategii předávání informací a komunikaci od vědců na veřejnost v oblasti výzkumu krajinných složek – půdy a vody. Pozvání hlavních organizátorů (prof. Jan Frouz a prof. Hana Šantrůčková) přijali zástupci Ministerstva životního prostředí, Úřadu vlády ČR (Dr. Aleš Kuták) a dále přední světoví odborníci v oblasti půdní vědy (prof. Yakov Kuzyakov) a ekologie (jmenujme např. prof. Bedřicha Moldana). Diskuse byla rozdělena do čtyř sekcí: 1. Co veřejná správa očekává od vědecké obce; 2. Co může vědecká obec nabídnout veřejné správě; 3. Jaké jsou obtíže výměny informací mezi vědeckou obcí a veřejnou správou a jak těmto obtížím čelit a 4. Jak zlepšit implementaci vědeckých poznatků do praxe.
Na témata související s životním prostředím se upírá velká pozornost mimo jiné díky potřebě prosazování principu udržitelného rozvoje. S rychlostí společenských změn vzrůstá požadavek politiků na rychlé a jednoznačné vědecké výstupy, které by mohly např. sloužit k podpoře prosazování změn právní úpravy. Vědci jsou ale často ve svých závěrech opatrní, neradi zobecňují a pochopitelně nechtějí prezentovat nedostatečně podložené nebo předčasné výsledky. Navíc vědecké nástroje (zejm. ty experimentální a modelovací povahy) jsou stále složitější a pro rozhodovací sféru v podstatě jen těžko přímo využitelné. Proto občas dochází k dezinterpretaci informací. Pro optimální tok informací z badatelského prostředí k rozhodovací sféře je proto nezbytným předpokladem komunikace a koordinace mezi vědou a praxí. Velký potenciál v této oblasti nabízí na semináři představené projekty Soil & Water Research Infrastructure, který plánuje provádět mezioborovou experimentální činnost pomocí experimentálního povodí, laboratoří a mezokosmů a vzdělávání a expertní činnost, a Platforma pro krajinu (www.nasekrajina.local), jejímž cílem je aktivovat ekologický výzkum krajiny a přimět politické složky a uživatele krajiny, aby aktivně reagovali na jeho výsledky – prvním konkrétním výsledkem její snahy je kolektivní publikace „Krajina a lidé“.
Právě z vědeckých publikací je dobře doložen výrazný a trvalý pokles kvality krajiny (např. eroze zemědělských půd) a mizející vztah k půdě. S tím souvisí dosavadní absence politiky krajiny a nezájem politické reprezentace a uživatelů krajiny o výsledky výzkumu, jak vzpomenul zástupce Evropské komise prof. Ladislav Miko. Neúspěchy půdní biologie na politickém kolbišti vidí v nepřijetí Rámcové směrnice o půdě. Vědcům tak nezbývá, než se přímo obracet na veřejnost prostřednictvím médií. Vědecká komunita se tak stále učí, jak prezentovat své výsledky, aby její poselství byla dostatečně atraktivní a rezonovala společností podobně, jako se tomu momentálně daří s klimatickou změnou. Výzkumu dopadu změn klimatu na krajinu ale chybí koordinace a systémové řízení. Situace se však začíná zlepšovat i díky přijetí několika strategických dokumentů jako je Národní akční plán adaptace na změnu klimatu nebo Strategický rámec ČR 2030. Dalším pojítkem může být koncept ekosystémových služeb, který se snaží oslovit ekonomicky uvažující část společnosti. Ladislav Miko uzavřel své vystoupení se sloganem „nakrmme půdu“, který jednoduše vyjadřuje potřebu vrácení organické hmoty do půdy za účelem účinnějšího zadržení vody v krajině. Velkým tématem bylo téma integrace environmentálních témat do politiky. Abychom v této integraci byli úspěšní, je potřeba se orientovat nejen v otázkách životního prostředí, ale i v procesu tvorby veřejných politik a nástrojích jejich dosahování. Neméně důležité ale je, aby pro tyto účely byla environmentální témata dobře formulována a strukturována jako politický problém.