Přírodní a také udržitelně využívaná kulturní krajina nám dodává mnoho ekosystémových služeb ve smyslu Millennium Ecosystem Assessment (www.maweb.org), jako jsou služby regulační (např. klimatické, opylování rostlin), podpůrné (např. tvorba půdy, primární produkce), nebo kulturní (rekreace a turistika, estetické podněty apod.). Funkce těchto složek je do jisté míry závislá na politickém režimu. V mnoha evropských zemích proběhnuvší kolektivizace v 50. letech 20. století zanechaly nesmazatelné stopy ve využívání půdy spočívající v zavádění průmyslových metod do zemědělství, velkoplošném hospodaření s půdou, nadměrným používáním chemických látek (např. hnojiv a herbicidů) a odvodňování zemědělských krajin. Bohužel i současné tržní principy spojené s navrácením zemědělské půdy do soukromého vlastnictví a pronájem půdy často mají podobné účinky, neboť krajina je vnímána pouze jako místo k vytváření finančního zisku.
Následky tohoto přístupu jsou pro celou krajinu zdrcující. Jako v mnoha evropských státech, tak jsme i my v České republice konfrontováni s degradací půdy a alarmujícím úbytkem biodiverzity zvláště u organismů citlivých na kvalitu vody a upřednostňující málo úživná stanoviště. V České republice je více než 50 % zemědělské půdy ohroženo erozí a její úrodnost kvůli úbytku organické hmoty dramaticky poklesla. Kvůli nesprávné organizaci využívání půdy na lánech monokultur těžkými stroji se podstatně snížila schopnost zemědělské půdy zadržovat vodu a dochází k jejímu zhutnění.
Krajina se mění i se změnami klimatu
Uvedené faktory hrají velmi důležitou roli v souvislosti se změnami klimatu. Změny klimatu s sebou přinášejí nejen dlouhodobá sucha nebo extrémy v podobě povodní, ale mění i tvář naší krajiny. Ekonomické škody dosahují extrémních hodnot, aktuálně vyšších než současné dotace na podporu zemědělské produkce (viz Petřík et al. 2015). Větru dešti sice neporučíme, ale vhodným hospodařením v krajině se můžeme probíhajícím změnám lépe přizpůsobit. Krajina je věcí veřejnou a její využívání nelze ponechat na libovůli uživatelů a jejich finančních zájmech. Jsme přesvědčeni, že naše krajina je oslabena a vidíme pro to několik příčin:
Krajina je ve „výprodeji“. Výprodej krajiny pro jednostranné zájmy spojené s výstavbou velkopodnikatelských objektů a sídelních struktur v krajině. Krajina se tak stává i hůře prostupnou. Využívání krajiny jako nástroje k maximalizaci ekonomického zisku (převládá monokulturní využívání) bez ohledu na její udržitelnost pro budoucí generace. To má za následek zvýšení uniformity krajiny a snížení biodiverzity.
Šlapeme si po štěstí – nedoceněná půda. Současný systém zemědělských subvencí a dotací zaměřený hlavně na produkci bez ohledu na někdy nežádoucí účinky na zemědělskou půdu a krajinu. Absence ochrany půdy včetně její živé složky jako základní matrix pro udržitelný život obyvatel. Chybí přesné podmínky využívání a prodeje půdy včetně ekonomických nástrojů omezujících plošný zábor půd.
Pravá ruka neví, co dělá levá. Absence návaznosti výsledků výzkumu krajiny a politického rozhodování ve věci vývoje a využívání krajiny. Nedostatečná koordinace rezortních politik a prosazování jednostranných zájmů na úkor krajiny jako celku. Absence politických nástrojů pro ochranu, správu a plánování krajiny tak, jak jsou zakotveny v Evropské úmluvě o krajině.
Absence dlouhodobé vize vývoje a využívání krajiny a z toho plynoucí nízká úroveň povědomí krajiny jako prostoru veřejného zájmu v lidech.
Krajina České republiky sestává z drobné stanovištní mozaiky, která je základem její biodiverzity, jak dokládá např. Atlas krajiny České republiky. Udržitelné nakládání s krajinou je ve veřejném zájmu a základní otázkou zůstává, jak přimět uživatele půdy, aby krajinu obhospodařovali s ohledem na jemné zrno mozaiky. Podkladem pro hospodaření může být stanovištní mapování zemědělské krajiny a efektivním řešením pak jsou zemědělské dotace podporující udržitelné využívání půdy.